Adopce na dálku®

Pomáháme chudým indickým dětem získat vzdělání

DLOUHODOBÁ PODPORA

JEDNORÁZOVÁ PODPORA

Doprovodné projekty

v chudých oblastech Indie

 

PODPORA VZDĚLÁNÍ
VÝSTAVBA BYDLENÍ
PODPORA ZDRAVÍ

Přednášky, besedy

 

o projektu ADOPCE NA DÁLKU®
a ŽIVOTĚ V INDII

Jeden den školáků v Mansapuru - Belgaum

Jak vypadá takový běžný den indických školáků z Mansapuru?

To se můžete dovědět z následujícího příběhu sourozenců Rachel a Immanuela.

Tento příběh připravilo pro Vás občanské sdružení
PONS 21, o.s.


Foto: PONS 21

 

 

Do školy v indickém Mansapuru v oblasti Belgaum chodí už téměř rok na 200 dětí. 

V následujícím foto-seriálu si budete moct lépe vytvořit obrázek, v čem je život školáků stejný a v čem se zásadně odlišuje od těch našich.


Foto: PONS 21

 

  

Slečnu Rachel jsme zastihli při ranní hygieně. Hned vedle jejich domku je nádrž na vodu a tak má „koupelnu“ velmi blízko. Bratr Immanual, jako správný kluk, použil koupelnu na dobu jen nezbytně nutnou a tak se nám ho nepodařilo zachytit…


Foto: PONS 21

 

 

Maminka Rekha připravuje zatím v kuchyni snídani – rýži s omáčkou. V rohu je malé ohniště, zemi domku tvoří ušlapaná hlína s „kravinci“.  Nádobí, které vidíte na obrázku,  je všechno, které mají. Vlastně vidíte celou kuchyň a tedy jednu ze dvou místností domku…


Foto: PONS 21

 

 

Při snídani Immanual na sebe upoutává nejen naši pozornost. Maminka věděla, že přijdeme, a tak děti na focení oblékla nejlépe jak mohla. Maminky jsou všude stejné.Ty misky jsou opravdu tak malé a té rýže je tam opravdu tak málo…


Foto: PONS 21

 

 

Vidíte část druhé místnosti, která slouží jako obývák, dětský pokojíček, ložnice. Jedna skříň v rohu, složené deky a prádlo. Immanual se strojí do uniformy (v Indii je ve škole povinná), potřebuje při tom nutně pomoc, jako kterékoliv dítě u nás…


Foto: PONS 21

 

 

Když je koupelna vedle domu, nemusí se složitě řešit její vybavení. Přesto nás řešení zaujalo. Toalety také nejsou v domě, ani tam nenajdete žádné domácí zvířátko – rodina je velmi chudá. Voda není, přívod elektřiny zaveden  je a někdy i chvilku jde. Ale moc se tam nesvítí…


Foto: PONS 21

 

 

Rachel si oblékla uniformu a potřebuje zkrášlit pro focení i spolužáky. Je to jedna z mála fotek, kde se neusmívá a nelíbí se jí, že poodhalujeme její tajemství krásy. Prostě slečna. Maminka má svatou trpělivost a stále se usmívá. Prostě maminka…


Foto: PONS 21

 

 

Celkový pohled na domek a Immanual odchází do školy. Vlevo je vidět část „koupelny“, kolem domku zameteno (obyčejně je to práce dětí), vpravo trošku dřeva do kuchyně. Malé okno za pověšeným prádlem. Pro nás nepředstavitelné podmínky pro bydlení. I oni touží po lepším bydlení. Snad ho vzdělané děti mamince dopřejí…


Foto: PONS 21

 

 

Cestička do školy (k domovu) známě se vine, hezčí je, krásnější, než všechny jiné… Pohled na okolí domku a ulici. Taky si všimněte, co má Rachel za obuv pro fotografy a co uvidíte později, kdy maminka netuší, že ve škole budeme taky fotit…


Foto: PONS 21

 

 

Ve třídě je okolo 40 žáků. Paní učitelka je mladá a tak je její nervová soustava ještě v dobré kondici a žáčky si hýčká.To neznamená, že si nedovede sjednat pořádek ve třídě a že jí děti neposlouchají na slovo. Asi někdy může použít i klasické výchovné prostředky a rodiče neprotestují…


Foto: PONS 21

 

 

Děvčata jsou v pozoru a jak vystřižené ze školního žurnálu. Rády se fotí a rády jsou chváleny za vzorné chování. Třídy jsou prosté, v oknech jen mříže bez skla, dlaždicová podlaha. V období dešťů (od července do října) se škola stává útočištěm před mokrem a vlhkem – místem her, odpočinku, ochrany…


Foto: PONS 21

 

 

Děti si obědy nosí z domu. Jedí venku nebo při deštích na chodbách a ve třídách. Naši studenti si vybrali stín na oblíbené hromadě stavebního kamení. K obědu mají rýži se zeleninou a vodu v lahvi. Rachel už začíná mít sklony manekýnky…


Foto: PONS 21

 

 

 

Ta miska je opravdu tak malá a ty boty jsou opravdu jiné, než ve kterých vycházela Rachel do školy. Maminka je evidentně šetří na slavnostní chvíle. Co je ovšem ohromě důležité, že Rachel může navštěvovat školu a v ní je s ostatními dětmi úplně stejná jak děti v našich školách...


Foto: PONS 21

 

 

I učitelé jsou v něčem všude stejní – např. v zadávání domácích úkolů. A tak Immanual píše novou propiskou z ČR domácí úlohu a vcelku mu to jde. Předměty mají děti podobné jako u nás, snad jen jazyků mají v privátních školách více – rodný jazyk konkani, celonárodní hindu a angličtinu…


Foto: PONS 21

 

 

Maminka se na odpolední focení připravila ještě líp a Rachel to při psaní úloh moc sluší. Ono to pak podle barevného, čistého oblečení na fotkách vypadá, proč se jim má vlastně pomáhat. Ale snad i tento fotoseriál jasně ozřejmuje proč. Když člověk dává pozor, vše vnímá a má trošku představivosti…


Foto: PONS 21

 

 

Děti nemají hračky. Děvčata velmi ráda vybarvují různé obrazce na zemi a Rachel není výjimkou. Stačí kousek rovného kamene, pytlíky s barevnými prášky a dílo může začít. Kluci hrají kriket nebo fotbal. A všichni velmi rádi tančí a rádi se i předvádějí…


Foto: PONS 21

 

 


Společná večeře v kuchyni – rýže s omáčkou a zeleninou. Maminka nám nabídla balené oplatky a my jsme je odmítli. Je velmi těžké si něco brát, když vidíte tu chudobu. Přesto nás to do teď mrzí. Asi jsme se jí tím trošku dotkli. Příště to určitě vyřešíme jinak…


Foto: PONS 21

 

 


Immanual chystá spaní na zemi v přední místnosti – pytle, rohož, deka, polštářky, deky na přikrytí. Jak to tam asi vypadá v období dešťů? A opravdu se tam vejde vedle sebe 5 dětí? Na jedné posteli spí asi maminka. Možná se budete divit, ale i tady se děti do „postele“ těší…


Foto: PONS 21

 

 

 Maminka jde popřát dobrou noc. Celá rodina prožila zvláštní den a nejvíce se asi líbil Rachel… maminka se na rozloučenou slavnostně oblékla – však bude nyní ve vesnici středem pozornosti. Její život je velmi těžký a monotónní a tak ji trochu příjemné změny přejeme…

 

 

 

A hlavně děkujeme, že nám umožnila nahlédnout do její domácnosti. Paní Rekha posílá poděkování dárcům jejich dětí do ČR a k tomu dodává, že se za ně denně modlí. Víc prý udělat nemůže. A jde vlastně udělat více?

A co vše můžeme udělat my pro lidi kolem nás a pro lidi vzdálené třeba 7000 km?

Máme to štěstí,
že žijeme v zemi, která patří do 10% nejvyspělejších zemí světa!

A jak odpověděl P. Josef Suchár na otázku,  proč máme pomáhat?
Protože můžeme.