22. července 2026 Z projektu

Péče o děti v Indii očima české primářky

Jak vypadá péče o děti na druhém konci světa? Co nás může Indie naučit o přístupu k malým pacientům a jejich rodinám? Své zkušenosti z cesty do Indie sdílí MUDr. Magdalena Chvílová Weberová, primářka dětského a novorozeneckého oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod.

Během více než dvoutýdenní cesty navštívila paní Magdalena tři různá zdravotnická zařízení – univerzitní nemocnici, soukromou charitativní nemocnici a státní dětskou nemocnici. „Zdravotní péče v Indii a v České republice je zásadně odlišná, i když vlastně ne tak moc,“ říká lékařka z Havlíčkova Brodu. Zatímco v oblasti vybavení nejsou rozdíly tak velké, jak by se mohlo zdát, zásadní odlišnost spočívá v přístupu k dětským pacientům a jejich rodinám. „Velká péče byla věnovaná ovlivnění bolesti dítěte při výkonech – to se v některých částech ČR zatím učíme.“

Orientace na rodinu

Jedním z nejsilnějších dojmů byla důsledná orientace na rodinu. Matka a dítě jsou neoddělitelnou jednotkou. Rodinný příslušník může být s dítětem prakticky nepřetržitě. Péče často probíhá přímo za aktivní účasti rodiny. „Maminka a dítě jsou spolu téměř pořád. Na jednom lůžku se může střídat maminka, babička nebo další člen rodiny,“ popisuje primářka.

Tento princip platí i u velmi náročných situací – například u novorozenců nebo pacientů na jednotkách intenzivní péče. Děti jsou od rodičů odděleny pouze na nezbytně nutnou dobu. „Neslyšela jsem jediné dítě křičet,“ vzpomíná paní Magdalena. Děti jsou v přítomnosti rodičů klidnější, lépe se adaptují a zvládají nemoc i hospitalizaci s menším stresem.

Porody bez separace

„Překvapilo mě, že v porodnici, kde jsem byla, neměli žádné postýlky. Maminka s dítětem jsou stále spolu. Postele jsou široké, takže je sdílení lůžka bezpečné. Běžně je s maminkou a novorozencem i další člen rodiny,“ líčí dětská lékařka. „Když jsem se na to kolegy zeptala, reagoval překvapeně se slovy: ‚Oddělení matky a novorozence je nenormální, děti více křičí a navíc – tím, že jsou matky a děti spolu, ušetříme i na personálu.‘“ Zajímavým kulturním rozdílem je také role doprovodu u porodu – zatímco v Česku jsou běžně přítomni otcové, v Indii doprovází rodičku spíše ženský člen rodiny, většinou její matka nebo sestra.

Zcela běžná je v indických nemocnicích nulová separace po porodu. Dítě zůstává s matkou od prvních okamžiků. I po císařském řezu je dítě s matkou na JIP. Kojení je preferovaným způsobem výživy. „Neviděla jsem žádné lahvičky. Děti byly kojené. Pokud bylo dítě těžce nemocné, mělo samozřejmě doplňkovou výživu ‚do žíly‘,“ doplňuje MUDr. Chvílová Weberová. Součástí všech zařízení byly prostory pro kojící ženy – byly prosté, jednoduše vybavené, ale funkční. „Na to se v našich nemocnicích zatím tolik nemyslí.“

Skromnější, ale funkční vybavení

Nemocnice v Indii jsou podle pozorovatelky ze střední Evropy vybaveny lépe, než očekávala. Dostupné jsou ventilátory, monitory nebo infuzní technika, jakou je možné vidět i na našich jednotkách intenzivní péče. Personální zajištění je srovnatelné s Českou republikou. Problémem, s nímž se v Indii potýkají nejen v dětské medicíně, je velký nárůst rezistence na antibiotika. Tento problém je celosvětový a představuje významné zdravotní riziko.

Rozdíly jsou patrné spíše v komfortu prostředí. Na běžném dětském oddělení leží děti na dvanáctilůžkovém pokoji. Oproti českým nemocnicím je tam méně dekorací, hraček či vizuálních podnětů. „Nemají tolik dalšího vybavení, které je pro děti důležité, ale myslím si, že nejdůležitější pro dítě v nemoci je blízkost mámy, táty, případně sourozenců,“ je přesvědčena primářka z Havlíčkova Brodu.

Inspirace pro nás

Velmi silným momentem byla návštěva paliativních oddělení. Přístup lékařů i sester v Indii zdůrazňuje důstojnost pacienta, podporu rodiny a přípravu na domácí péči. Běžné je ambulantní nastavení symptomatické léčby a léčby bolesti a její úpravy v rámci stacionáře, nebo ambulance. „Mnoho mi přinesly rozhovory se zdravotníky, vnímala jsem jejich citlivost a nasazení. Bolest rodičů, kterým odchází dítě, je stejná na celém světě. Naší povinností je být s nimi,“ říká paní Magdalena. Indický systém podle ní více podporuje zapojení rodiny do péče i v závěru života, i když dostupnost domácí péče se liší podle regionu – podobně jako v České republice.

Zkušenost z Indie ukazuje, že kvalitní péče není jen o technice, ale především o vztazích. Blízkost rodiny má zásadní vliv na psychiku dítěte. Lidský přístup může někdy vyvážit materiální nedostatky. Zapojení rodičů do péče má velký význam i pro léčbu. „Myslím si, že v nastavení rodinně orientované péče se můžeme ještě hodně učit,“ uzavírá MUDr. Chvílová Weberová.