25. února 2026
Příběhy
Andrew Lobo byl prvním dítětem zapojeným do projektu Adopce na dálku® Diecézní charity Hradec Králové. Dnes je katolickým knězem v indické diecézi Belgaum. Jeho životní příběh je silným svědectvím o tom, jak dlouhodobá podpora a solidarita mohou přinášet plody i po mnoha letech.
Otec Andrew pochází z velmi chudých poměrů. Vyrůstal spolu se svým mladším bratrem v rodině nádeníků. Jeho rodiče pracovali na polích jiných lidí od úsvitu do soumraku, aby dokázali zajistit alespoň základní obživu pro své děti. Začátky byly velmi těžké, ale právě díky pomoci zvenčí se Andrewovi otevřela cesta ke vzdělání a budoucnosti.
Boží povolání
Rozhodnutí stát se knězem v něm uzrávalo postupně. Jak sám říká, bylo to skutečné Boží volání, které k němu přišlo skrze život a službu jeho tehdejšího farního kněze. V něm viděl „skutečného Ježíše“, člověka zcela oddaného lidem – vždy připraveného pomoci, podpořit, naslouchat a obětovat se pro druhé.
Tento příklad Andrewa hluboce oslovil. Uvědomoval si, kolik dobra se mu v životě dostalo – od rodičů, přátel, ale i od dárců z České republiky. Právě vděčnost za přijaté dary ho vedla k rozhodnutí zasvětit svůj život Bohu a lidem.
Andrew Lobo byl vysvěcen na kněze v roce 2017 bývalým biskupem diecéze Belgaum Peterem Machadem. První čtyři roky kněžské služby prožil v menším semináři své diecéze, kde se podílel na formaci mladých mužů připravujících se na kněžství. Toto období vnímá jako čas velké radosti a naplnění, protože se mohl plně věnovat službě Bohu i druhým.
Později byl poslán do misijní farnosti Karadi, velmi zaostalé oblasti, kde lidé často nemají ani základní životní potřeby. I zde pokračoval v duchu služby a oběti, který ho inspiroval už v mládí.
Vděčnost českým dárcům
Na své dárce z farnosti Jaroměř, kteří ho v rámci Adopce na dálku řadu let podporovali, Andrew nikdy nezapomněl. Jak sám říká, není jediný den, kdy by na ně nemyslel. Vzpomene si na ně vždy, když přistupuje k oltáři. Ve svých modlitbách jim pravidelně děkuje a vyprošuje zdraví duše i těla.
Je si vědom obětí, které dárci přinášeli, a věří, že právě díky jejich pomoci se mohl stát knězem. Jeho služba je tak i jejich podílem na Kristově poslání. Andrew vyjadřuje naději, že skrze tuto pomoc budou moci i další děti v Indii poznat Kristovu lásku a získat šanci na lepší život.
Na závěr vzkazuje všem svým podporovatelům upřímné poděkování a požehnání:
„Všichni jste stále v mých modlitbách. Kéž vám Bůh žehná a dá vám dobré zdraví duše i těla.“
