Danielovi se splnil sen, ve který ani nedoufal
26. ledna 2015 Příběhy

Danielovi se splnil sen, ve který ani nedoufal

"Když jsem potkával děti, jak jdou do školy, bylo mi to líto."

Mé jméno je Daniel a narodil jsem se před dvaceti lety v domku z kamení a písku na jednom malém městě, kde nebyla nemocnice ani zastávka autobusu. Rodiče bohužel nikdy nechodili do školy. Jsou negramotní a neumí se ani podepsat. Otec od dětství pásl krávy a buvoly, maminka mu pomáhala s jejich krmením a můj starší bratr přestal ve čtrnácti chodit do školy, aby jim byl k ruce.

Žili jsme v žalostných podmínkách a v období dešťů nám zatékalo do domu. Tatínek chtěl postavit nový, a tak prodal pár krav a buvolů, aby na to měl dost rupií. Jenže stavitel ho podvedl, dům nedodělal a zmizel i s penězi. Spoustu let jsme pak přežívali v nedostavěném domku a vedlo se nám čím dál hůř.

V šesti letech jsem nastoupil do státní školy, kam jsem chodil každý den dva kilometry pěšky. Ale škola nebyla moc dobrá, nenaučili nás pořádně číst ani psát anglicky. Neměl jsem žádné učebnice ani uniformu, a když mi bylo deset, rodina mě požádala, abych přestal chodit do školy, protože moje školné už bylo vyčerpané. Bylo to o letních prázdninách, a tak jsem začal s otcem pást krávy. Když jsem pak potkával děti, jak jdou do školy, bylo mi to líto. Myslel jsem, že já už nikdy nebudu studovat, že se nikdy nenaučím anglicky ani nebudu pracovat třeba v továrně.

Díky Bohu jsem ale získal finanční podporu na studium v rámci projektu Adopce na dálku®, a to mi nadobro změnilo život. Začal jsem chodit do soukromé školy s výukou angličtiny, ale musel jsem zabrat, protože jsem anglicky moc neuměl. Nakonec jsem to ale všechno dohnal. Bydlel jsem na studentské koleji, kde bylo ubytováno i hodně kněží a sester. Když jsem viděl, jak žijí a slouží druhým, chtěl jsem se také stát knězem a pomáhat chudým dětem a potřebným.

Desátý ročník jsem zakončil s výborným prospěchem, zvlášť z angličtiny. Měl jsem z toho velkou radost a rozhodl jsem se jít do semináře. Studovat na kněze byl můj sen a dnes už mám tři roky za sebou. Pomáhám také v domově pro seniory a v centru pro nemocné rakovinou. Ve farnosti učím náboženství a doučuji děti v misijním středisku. Mohu se také pochlubit prvním místem za přednes v angličtině.

Díky projektu Adopce na dálku® a svému dárci mohu studovat a sloužit druhým. Splnil se mi sen, v který jsem ani nedoufal. Až jednou budu knězem, chci pomáhat chudým dětem, jako jsem byl já. Děkuji mnohokrát za pomoc a podporu.

Daniel
/Bangalore – Karnátaka, 2015/