28. ledna 2026
Příběhy
Milagrine a Nisha pocházejí z malé vesnice Patne v indické diecézi Belgaum. Mají stejné příjmení, protože jejich dědečkové byli příbuzní. Jejich životy ale spojuje ještě něco jiného – obě jsou absolventkami projektu Adopce na dálku, který jim umožnil studovat a otevřel jim cestu k lepší budoucnosti.
Skromné kořeny
Milagrine vyrůstala spolu se svým mladším bratrem ve vícegenerační rodině. Její rodiče jsou drobní rolníci – otec pracuje na poli, maminka se stará o domácnost. Rodina obdělává malé pole o rozloze 1-2 akrů, kde pěstují především proso a rýži. Zemědělství je jejich jediným zdrojem obživy.
Nisha žije ve stejné vesnici. Její domácnost tvoří rodiče, dědeček, strýc, mladší sestra a ona sama. Také její rodina žije ve skromných podmínkách. Vzdělávání dětí by bez pomoci zvenčí bylo velmi obtížné.
Dojíždění za vzděláním
Obě dívky byly až do 12. třídy spolužačky. Už od dětství byly zvyklé dojíždět – nejprve do školy vzdálené asi 12 kilometrů, později za středoškolským vzděláním do města Belgaum, které leží asi 40 kilometrů od jejich domova. Studovaly přírodní vědy a vzdělání braly jako šanci změnit svůj život i budoucnost svých rodin.
Milagrine se po maturitě zaměřením na přírodní vědy pokračovala bakalářským studiem. Nisha po střední škole vystudovala bakalářský obor zaměřený na fyziku, chemii a matematiku a následně navázala magisterským studiem fyziky, které nedávno úspěšně dokončila.
Odpovědnost pomáhat dalším
Obě shodně říkají, že bez dárců z projektu Adopce na dálku by jejich cesta za vzděláním nebyla možná. „Byla to opravdu velká pomoc,“ zaznívá z jejich slov opakovaně. Podpora neznamenala jen zaplacení školného, ale především jistotu, že mohou studovat bez neustálého strachu, zda budou mít prostředky pokračovat dál.
Milagrine pracuje pro mezinárodní společnost se sídlem v Bombaji. I v budoucnu by chtěla pracovat z domova. Chce totiž zůstat se svou rodinou a ve svém rodném státě. Vedle zaměstnání se dlouhodobě věnuje práci s mládeží. Začínala na diecézní úrovni, postupně se dostala až k práci na národní úrovni, kde mohla komunikovat s mladými lidmi napříč indickými státy. Této službě se věnovala už během studií a dodnes ji považuje za důležitou součást svého života.
Nisha se po získání magisterského titulu chystá hledat zaměstnání. Jejím cílem je učit na vysoké škole a stát se profesorkou. Zároveň vnímá silnou odpovědnost pomáhat druhým – stejně, jako bylo pomoženo jí. Doposud pomáhala doučováním, drobnými finančními dary a také duchovní podporou. Aktivně se zapojuje do činnosti diecézní biblické komise, která navštěvuje vzdálené a méně aktivní farnosti a přináší lidem nejen Boží slovo, ale i povzbuzení.
Vzkaz plný vděčnosti
Nisha na závěr projevila přání, že by se ráda osobně setkala se svým dárcem. Jako dítě mu psala dopisy a s nadějí čekala na odpověď. Dnes už chápe, že to ne vždy je to možné, ale vděčnost zůstala. „Vaše pomoc měla obrovský dopad nejen na můj život, ale i na život mých rodičů. Jako rodina na vás často myslíme a moc vám děkujeme,“ říká.
Příběh Milagrine a Nishy je důkazem, že podpora vzdělání má dlouhodobý smysl. Nejenže mění život jednotlivců, ale vrací se zpět do komunit v podobě služby, solidarity a naděje pro další generace.
