24. září 2025 Příběhy

U Martina doma

Nahlédněte s námi do života Martina, který nás přivítal u sebe doma a povyprávěl o své rodině i každodenním fungování domácnosti. Jeho příběh vás možná překvapí svou obyčejností a upřímností.

Martina jsme navštívili v bytovém domě, kde žije se svou rodinou. Při našem příchodu působil trochu nervózně — není divu. Přijeli za ním lidé z daleké Evropy, z organizace, která zprostředkovává podporu od dárce, jenž mu hradí vzdělávání. Navíc s kamerou.

Přivítal nás tiše a zdvořile. Představil se: „Jmenuji se Martin. Chodím do 9. třídy.“ Angličtina mu dělala trochu potíže, ale snažil se, a to bylo velmi sympatické.

Martin nám vyprávěl o své rodině. Jeho tatínek Aseervadham pracuje na stavbách, maminka Satya se stará o domácnost. Má dva bratry – Augustina a Sebastina. Jeden z nich právě spal ve stejné místnosti, kde jsme byli, protože měl za sebou noční směnu.

Když jsme se ptali, kde rodina obvykle spí, Martin odpověděl, že v ložnici. Byt působil skromně, ale funkčně. Zajímalo nás, jak to mají s elektřinou – světlo prý funguje bez problémů, výpadky nemají. Zato voda teče jen jednou týdně, v neděli. Martin vysvětlil, že ji berou z nádrží a musí ji skladovat na další dny.

Na otázku, co by chtěl dělat v budoucnu, chvíli přemýšlel. „Stále o tom přemýšlím,“ řekl nakonec. Bylo vidět, že nad tím opravdu uvažuje, ale zatím nemá jasno. A to je v jeho věku naprosto přirozené.

Na závěr jsme se ho zeptali, jestli by chtěl něco vzkázat svému dárci. Chvíli hledal slova, pak řekl prostě: „Děkuji vám za vaše příspěvky.“ Řekl to upřímně a bylo znát, že hledá další slova díků a nedokáže vyjádřit to, co cítí.

Setkání s Martinem bylo krátké, ale velmi lidské. Na tom setkání je vidět skutečný život obyčejné indické rodiny.